Jsem NLP koučka se zaměřením primárně na vztahy a poruchy příjmu potravy, ale mohu Ti samozřejmě pomoci s čímkoli budeš potřebovat.

Ptáš se, co je vlastně NLP?

NLP je neurolingvistické programování. Jedná se o formu koučinku, který nezůstává jen někde na povrchu, ale jde opravdu do hloubky problému. Zaměřuje se na lidské vědomí i podvědomí, a díky tomu je možné za velmi krátký čas dosáhnout velkých změn, jelikož se zde nebudeme soustředit jen na přítomnost, ale i minulost. Věřím, že ve většině případů, je přítomnost napojena na události, které se staly v minulosti.

I já mám za sebou svoji cestu a svůj příběh. Můj koučink není pouze o vzdělání a certifikacích, bez kterých by to samozřejmě nešlo. Troufám si ale tvrdit, že vlastní zkušenosti jsou k nezaplacení, protože člověk se nikdy nedokáže vžít do role druhého, pokud si danou událostí neprošel. Proto věřím, že má zkušenost zde bude přínosem. A já ti budu moci pomoc na cestě za lepším životem.

A s využitím NLP technik bude má pomoc ještě rychlejší a efektivnější.

Můj vztah k sobě samé, ke svému tělu, nebyl už od puberty dobrý. Snaha být nejlepší, zavděčit se vždy někomu, mě dohnala až k mentální anorexii. V té době jsem moc nechápala, že bych mohla umřít. Vůbec jsem si v mysli nepřipouštěla, že se něco děje. Cítila jsem se „fajn“. Nepotřebovala jsem moc spát, jídla jsem též moc nezkonzumovala, zato ve všem jsem byla dobrá. Co dobrá, skvělá. Vše jsem zvládala. Měla jsem výborné známky, sportovala jsem, vše muselo být dokonalé. A právě tato touha po dokonalosti, která se ode mě očekávala, byla spouštěčem této nemoci u mě. Přitom já jsem jen chtěla, aby mě měl někdo rád takovou, jaká jsem. Reálně jsem nepotřebovala hubnout, ale tímto jsem na sebe strhla pozornost a lidé si začali všímat. Jen mě ale zas neviděli tak, jak jsem chtěla. Byla jsem někdo, kdo potřeboval opravit. Rychle přibrat, „vyléčit“ fyzickou schránku. To, co je vidět na první pohled. Ale právě při této nemoci je to primárně o psychické stránce člověka. Tam je potřeba začít. Samozřejmě ruku v ruce s fyzickým stavem, ale k čemu je přibrat pár kil, když zanedbáme psychiku? To je pak velká šance, že se tam ten člověk znovu vrátí či spadne do opačného problému a tou je záchvatovité přejídání, neboli bulimie. Jelikož mi trvalo opravdu dlouho, než jsem došla tam, kde jsem dnes, věřím, že kdybych v té době měla někoho, kdo by mě nebral jako projekt na vykrmení, ale pochopil příčinu, proč se vše stalo, nejenom, že by vyléčil mou fyzickou stránku, ale primárně by mi pomohl i vyléčit tu psychickou část. Proces léčby by se o hodně zkrátil a nemusela bych jít cestou pokus, omyl a připadat si, že jsem na vše sama. Z mentální anorexie jsem se nakonec vyléčila, ale vztah k sobě samé a vztah k ostatním jsem vyřešen neměla.

Po těžkém rozchodu před cca 8 lety, jsem hledala cestu sama k sobě a snažila se vypořádat se zlomeným srdcem. V té době jsem začala číst knížky o seberozvoji a vztazích. Mnohé věci jsem si uvědomila, ale i tak stále byla přede mnou dlouhá cesta. Ani můj následující vztah nebyl úspěšný, a v té době jsem narazila na motivační kouče, kteří mě posunuli zase o kousek dál k tomu, kde jsem dnes. Před dvěma lety jsem se ocitla v toxickém vztahu, a až tento vztah, ve kterém jsem naprosto ztratila samu sebe, mi pomohl uvědomit si, jak důležité jsou hranice a sebeláska. Byla to ovšem těžká cesta, díky které se mi otevřely oči, a já si uvědomila, že pokud chci změnu, musím začít pracovat sama na sobě. Pochopila jsem, že to, co jsem si myslela, že je moje cesta, byla cesta někoho jiného, a došlo mi, že vlastně absolutně nežiju život podle sebe. Nechala jsem si radit od ostatních a snažila se vždy vyhovět jejich radám a přáním. Mé potřeby pro mě nikdy nebyly na prvním místě. Upozadila jsem zcela svou cestu, sny a ideje, a všechnu svou energii investovala do druhých.